Drobečková navigace

Úvod > Aktuality > 4 otázky

4 otázky



Datum konání:
23.7.2019

Před nedávnem jsem dostal zajímavý dotaz, na který, v rámci vzniklé debaty, navazovaly další dotazy. Zprvu se mi zdály jednoduché, však jsem taky hnedka odpověděl. Později jsem se ale zamyslel a došlo mi, co když to není až tak jednoduché? Proto jsem se zeptal ostatních členů naši výjezdové jednotky na ty samé otázky, aby to nebyl jenom můj subjektivní pocit. Dovolte mi tedy, abych to všechno tady na ty samé otázky odpověděl.

První otázka byla: „A proč bys vlastně jel na výjezd, když nemáš pohotovost?“  Opravdu jednoduchá otázka na kterou se dá jednoduše odpovědět „Protože můžu.“ Když jsem nad tím poté přemýšlel, došlo mi, že to má i hlubší vrstvy, na kterých se s klukama shodneme. Celé to vychází z koncepce jednotek sborů dobrovolných hasičů – odborně pomoci tam, kde je to potřeba. Ne nadarmo mají (J)SDH po celé republice téměř shodné motto -  Sobě ku cti, bližnímu ku pomoci, obci ku prospěchu. Tady si dovolím mluvit, nejspíš, za každého člena JSDH v celé ČR, že je členem proto, že chce pomoci lidem v nouzi a alespoň trochu jim ulehčit danou situaci. Alespoň v našem případě se to potvrdilo – jeli bychom prostě proto, že nám naše svědomí nedovolí sedět „doma na zadku“, když přijde výjezdová SMS, rozhouká se siréna a jednotka musí vyjet a my bychom měli čas. Pro naše kluky je členství v JSDH koníčkem. Jedou proto, že je to baví, chtějí pomáhat a nikdy neví, kolik nás bude potřeba, protože prvotní informace o výjezdu jsou velice strohé. Občas nepřesné. Faktem ale zůstává, že u většiny zásahů se najde práce pro víc než 4 členy, kteří drží pohotovost, a když pak hoří např. pole nebo obtížné objekty (sklady, archivy…), nebo třeba vážné dopravní nehody, tak se lidé na vystřídaní hodí a uplatnění najde skutečně každý.

Na tuto otázku a mojí jednoduchou odpověď následovala další: „Co by ti zabránilo jet na výjezd?“ Na to se odpovídá ještě jednodušeji než na předchozí otázku. Přesto, díky odpovědím a přemýšlení, je nutné si moment rozdělit na dvě situace a tj.:

a) Jsem v dosahu hasičské zbrojnice

b) Nejsem v dosahu hasičské zbrojnice.

Nejdříve si odpovíme na bod b) každého v tuhle chvíli musím napadnout, že do této kategorie patří práce, dovolená, volný čas (kino, wellness, sportování etc.). Zde je vhodné připomenout, že naše jednotka je v kategorii JPO II – tzn., že výjezd jednotky musí být uskutečněn do pěti minut od vyhlášení poplachu. Pokud budeme mluvit o bodu a), tak všem bez rozdílu by zabránilo vyjet, když by byli nemocní. Ti co mají malé děti, tak krom nemoci by jim zabránil i fakt, že nemají hlídání pro své ratolesti. Což je pochopitelný argument – vzpomeňme na první pravidlo při poskytování první pomoci a je zde zcela irelevantní o jakou se jedná. Odpovědí je vlastní bezpečnost! A bezpečnost našich nejbližších. V případě dopravní nehody to znamená např., že než vystoupíte z vozidla, měli byste si obléci reflexní vestu a to všichni, kteří ve vozidle cestují. A všichni by měli opustit nabourané vozidlo. Více o chování se při dopravní nehodě níže ve videu. Další fakt, který by způsobil neúčast při výjezdu, by byl pohřeb blízké osoby, porod či např. svatba. Dalším důvodem je blížící se směna v práci.

 

Zde se přímo nabízela otázka: „Jakou soukromou událost, pokud tato situace nastala, jsi opustil kvůli výjezdu?“ Většina z nás opustila už snad vše, odkud se dá „utéci“: rodinné události typu narozeniny, návštěvy příbuzných, či rodičů, představení svých dětí, vánoční přípravy, protože i v období kolem Vánoc se nám výjezdy nevyhýbají. Vzpomenout můžeme třeba náročný zásah u požáru v textilním závodě Mileta a.s., požár tehdy vypukl 22.12.2012 před šestou hodinou ranní.

Jeden kolegů dokonce odložil žádost o ruku své, dnes už manželky, takže jak je vidět vše dobře dopadlo. Nejednou museli kluci odložit i odjezd na dovolenou. Pozdní příchody do zaměstnání snad není třeba ani rozebírat. Všichni sice dbáme na to, abychom zbytečně neriskovali pozdní příchod do práce, nehledě na fakt, být v práci unaven po náročném zásahu. Nicméně se i toto tu a tam nepodaří. Když vyjedete např. o půl třetí ráno k dopravní nehodě bez zranění, jen stěží si dokážete představit fakt, že tam zůstanete až do 10 hodin dopoledne. I takové situace se stávají, a pokud je to opravdu nutné, nastupují na scénu naši přátelé, přítelkyně, manželky, rodiče apod., kteří si nás, pokud musíme bezpodmínečně opustit dlouho trvající zásah, přijedou vyzvednout. A za to jim patří OHROMNÝ DÍK! Ale nejenom za tohle. Poděkování patří i našim zaměstnavatelům, kteří toto akceptují. Pro úplnost dodám, že tyto situace se stávají ať dotyčný má nebo nemá pohotovost.

Jan Novák02.jpgNa samotný závěr jsem dostal otázku asi ze všech nejtěžších: „Proč jsi se stal členem JSDH?“ Já osobně jsem v tom vyrůstal již od dětství – táta byl profesionální hasič, děda byl profesionální „suchý“ hasič, nicméně pro hasiče a to nejenom ty nechanické toho udělal hrozně moc. Ne nadarmo získal spoustu ocenění – za svůj dlouhý život posbíral de facto všechny vyznamenání, které jako člen SDH Nechanice posbírat mohl. Dostal i mnoho dalších ocenění – více o Janu Novákovi zde. Sám jsem byl u hasičů od svého dětství – tehdy ještě jako mladý hasič. Z té kupy mláďat, které s námi do kroužku mladých hasičů chodili, jsme zůstali u naší jednotky bohužel jen dva. Nyní nám dorůstají další mladí hasiči a tak nezbývá než doufat, že se k jednotce budou chtít připojit také. Někteří mají hasičinu jako svoje hlavní povolání, a proto se jí věnují i ve svém volném čase. Pro další se hasičina stala jejich srdcovou záležitostí teprve až potom, co k ní „přičichli“ v pozdějším věku. Všechny nás spojuje to základní, co již bylo řečeno výše. Děláme to proto, protože je to náš koníček. Někdo obětuje spoustu času cvičení v posilovně, zpěvu, hraní na hudební nástroj, stavění různých dioramat a spousty dalších věcí. My pomáháme chránit zdraví a majetek našich spoluobčanů. Děda vždycky říkával, že hasičem se člověk nestává, hasičem se člověk narodí. O tom jaké to je, zase někdy jindy.

 

PS: Z výše uvedeného vyplývá, že členství v jednotce ovlivňuje nejenom samotného člena, ale celou jeho nejbližší rodinu. V minimálním případě jsou to manželka, děti, partnerka… Ti všichni jsou, alespoň v našem případě, velice tolerantní, protože ne každá partnerka by dokázala „skousnout“ odběhnutí od Vánoční večeře, příprav oslav a všeho toho, co jsme si napsali výše. Zato Vám milé slečny, dámy, ženy platí VELIKÉ DÍKY!!! Protože i Vy se tak nepřímo podílíte na záchraně životů a majetků našich spoluobčanů. Bez Vaší, přinejmenším tolerance, by to ti chlapi jen stěží mohli dělat.