Školení AED

Jak jistě mnozí z vás vědí, naše jednotka disponuje od roku 2017 přístrojem AED (automatický externí defibrilátor) a díky tomu jsme se jako jednotka zapojili jako tzv. firstrespondeři. Tohle slovo mnozí z vás také znají. V současné době se skloňuje čím dál tím častěji. V rámci ČR se o firstresponderech mluví ve dvou variantách. V královehradeckém kraji již nějakou dobu funguje systém firstresponderů (dále jen FR) – laiků, kteří projdou školením od Zdravotnické záchranné služby královéhradeckého kraje (dále jen ZZS KHK), po absolvování školení a závěrečné zkoušky získají přístup do aplikace O2 SOS a poté mohou obdržet výzvu operátora zdravotnického operačního střediska (dále jen ZOS) skrze zmíněnou aplikaci k zásahu u osoby postižení náhlou zástavou oběhu (dále jen NZO). Více o fungování daného systému můžete najít na stránkách ZZS KHK.

Druhou variantou FR jsou jednotky IZS (PČR, HZS ČR, HZSp, JSDH(p)) vybaveny právě přístrojem AED a na základě žádosti ZOS je vysílají jejich operační střediska. Předání informace v našem kraji zabere jen pár sekund. Ze zkušeností víme, že naše JSDH, pokud se jedná o zásah v Nechanicích, je na místě zpravidla o cca 5 – 6 minut dříve než posádka ZZS KHK. Čím dříve je postižené osobě dodán defibrilační výboj (pokud je indikován), tím více se zvyšuje její šance na přežití.

Proto, abychom mohli vyjet k takové události, musíme pravidelně absolvovat školení na poskytování KPR s využitím AED. A právě toto školení jsme absolvovali o uplynulých dvou víkendech. Vždy jenom jeden den z víkendu. Každý člen absolvoval školení v jednom ze dvou termínů. Jednak šlo o to, že ne všichni se mohli zúčastnit prvního termínu, ale, a to je podstatnější, pokud by nás bylo na jeden den mnoho, neměli bychom tolik času na praktický nácvik samotné techniky. Tím by se stalo školení méně efektivní.

Jak jsme si řekli, cílem školení byla pouze KPR. Na začátek jsme probrali teorii a poté došlo na samotnou resuscitaci. Jelikož je naše jednotka vybavena i křísícím vakem, bylo součástí praktického nácviku pochopitelně i jeho využití a správné používání. Po samotném nácviku došlo na modelové situace, které jsme měli vyřešit. Protože stejně jako např. u dopravních nehod, není žádný zásah u osoby postiženou NZO stejný, jednou se může jednat o osobu po tonutí, podruhé se může jednat o dítě, které se dusilo, po třetí můžeme být svědci přímo my samy. Nejenom tohle jsme si mohli vyzkoušet.

Na závěr mi dovolte poděkovat oboum školitelům ZZS KHK, že jsme si pod jejich vedením mohli osvěžit znalosti – a to jak teoretické, tak i praktické. Jsme rádi, že můžeme být součástí řetězce přežití. Nezbývá než doufat v minimum zásahů a to nejenom u těchto událostí.